Nechci, aby vzpomínky na dobu, kdy jsem byla nejšťastnější, byly důvodem pro můj pláč

12. ledna 2013 v 21:59 | Nell |  To je tak, když píšu
Hodně nečekané věci se udály od minulého pátku.

Před třemi měsíci jsem dostala podpásovky ve stylu, že vše se mnou byla vlastně blbost, že už to takhle nejde dál, apod. Před týdnem ten člověk udělal pravý opak toho hnusného, co mi napsal. Najednou vyhledával mojí společnost. Nechtěl se chovat kamarádsky /taky se tak nechoval/. Neuvěřitelně úžasně se s ním povídalo a já se cítila po dlouhé době zase dobře. Když se tohle přihodí, prostě jen zíráte. Od té doby se neozval a když jsem ho včera potkala na jedné akci s jeho milou - ani mě nedokázal pozdravit.
Nechci teď mluvit o tom, jak moc mě to opět mrzí, jak moc to bolí a tak. Spíš přemýšlím nad tím, co se mu vlastně honí v hlavě. Jestli je opravdu zamilovaný do své přítelkyně, jen se prostě neumí někdy udržet na uzdě a nebo jestli se mu poslední rok a půl (hojně strávený v mojí společnosti) nějakým způsobem vryl do srdce. Vždyť je to taky "jen" člověk, ne?! Myslela jsem si, jak mám složitou povahu. Ale když přemýšlím nad tou jeho, tak teprve vidím opravdovou složitost.

Ačkoli nerada, začínám naše poslední setkání brát jako chybu, ale snažím se těhle myšlenek zbavit. V tu chvíli jsem totiž cítila, že to správné je a zažila jsem s ním krásný čas. Ale znáte to, takový to "vystřízlivění" potom.

Týden po minulém víkendu byl ve znamení pokažených zápočtů, ale totálně. I přesto, jak jsem se na některé hodně připravovala. Tak snad jsem si tu smůlu vybrala a podaří se mi je opravit, bojím se!

Shrnula bych to tak, že dnes se cítím opravdu divně. Víte, hlavně bych si přála jednu věc - nechci, aby vzpomínky na dobu, kdy jsem byla nejšťastnější, byly důvodem pro můj pláč.

(Upřímně, asi ani nečekám, že by někdo pochopil moje počínání. Ale prostě jsem měla potřebu o tom napsat.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Genevieve Genevieve | Web | 13. ledna 2013 v 11:34 | Reagovat

Vypsat se většinou pomáhá, tak snad to pomohlo i tobě :) Je smutné, co se ti stalo a nedivím se, že se cítíš divně, ale věř tomu, že bude líp.

2 Creencia Creencia | Web | 15. ledna 2013 v 18:00 | Reagovat

Chápu, co jsi tím chtěla říct...
S ním to máš pořád na houpačce, někdy je to fajn, potom zase ne... ale měla bys jít dál... ohlížet se a vracet se přináší smůlu!
A držím palce na zápočty, určitě to všechno dáš ;)

3 El El | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 20:45 | Reagovat

Tohle úplně chápu, některé věty jako by jsi mi psala z duše. Vztahy jsou někdy tak strašně složité a bolestné, že i já si kolikrát říkám, že to snad ani být složitější nemůže. Je zvláštní, jak někteří lidé dovedou s našimi životy zamávat, ačkoliv oni sami jsou (zdá se), naprosto v klidu... Moc ti držím palce, ať to všechno zvládneš, tohle, i zápočty!

4 Michelle Michelle | Web | 19. ledna 2013 v 20:43 | Reagovat

chápu to. ale jestli můžu - tak jako kamarádce bych ti řekla tohle: nenechej sebou zametat. měj svou hrdost a nenech ho tě využívat. nezasloužíš si to.
držím palce se zápočtama :)

5 Idealist. Idealist. | Web | 10. února 2013 v 18:35 | Reagovat

Někteří lidé jsou zvláštní..a jestli se takhle chová ten týpek,tak v tom případě lituji jeho přítelkyně;). A ty nebuď smutná, on ti za to nestojí!;)
Ať zvládneš zápočty:)

6 Rozárka Rozárka | Web | 28. března 2013 v 16:58 | Reagovat

kluci si umí zahrávat. znám podobného boye. taky mě dlouhou dobu dost trápil. fígl se ukázal v tom, že kdykoli jsem z něj vystřízlivěla a zaměřila se někam jinam, okamžitě nastoupil u mě a vnutil svojí přítomnost do mojí hlavy. a jelo to nanovo.
výsledek se ukázal v tom, až když jsem si našla sama jiného přítele. :-) to se pak užíral jak blázen, ale mě už to pak nevadilo.
:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama