Listopad 2012

I'm still here

27. listopadu 2012 v 18:16 | Nell |  To je tak, když píšu
Moc Vás všechny zdravím! Rozpačitý

Nebojte, neumřela jsem, jsem stále tady :). Jen jsem v poslední době hodně zaneprázdněná, ale na to se nechci vymlouvat. Spíš se mi neustále vkrádaly do života moje důvěrně známé deprese a divné - těžko specifikovatelné nálady. Samozřejmě se vkrádají občas i nadále :D, ale rozdíl je v tom, že nebyla chuť o nich ani psát. Radši jsem poslouchala hudbu a tak nějak málo komunikovala. Bohužel teď vázla i komunikace, co se týče blogu. Proto bych to ráda napravila, dnes mám vyloženě chuť psát, sdělit alespoň střípky informací z mého života a podobně :).

Přemýšlím, čím začít, asi jedním mým úspěchem (alespoň já to považuji za úspěch :D) - podařilo se mi úspěšně napsat 1. zápočtový test z matiky (ano, čeká mě ještě druhý, abych vůbec ten celý zápočet měla :/), ale pro mě to byla obrovská radost. Možná už jsem se tady někdy zmínila, že já a matematika skutečně nejsme kamarádky, řekla bych, že ani dobré známé. Spíš se pohybujeme ve stavu lehkého nepřátelství :D. Takže - HURÁ! :) Tím se ale samozřejmě můj postoj k této škole a zaměření nemění. Začala jsem pomalu pracovat na přípravě na školu, kam mi to už jednou nevyšlo. Co Vám budu povídat..není to vůbec jednoduché. Ale strašně moc bych si přála, aby to klaplo. Mám strach a je to bohužel veliký nepřítel. Ještě když je někdo takový nervák, jako já.

Jinak, možná bych se mohla zmínit o té mojí "milostné aférce". Pár novinek se totiž přihodilo. Po měsíci, ano čtete správně, PO MĚSÍCI se mi ozval stylem "jakože omylem", v podstatě jsem se tomu začala hned smát, přišlo mi, že mě úplně normálně "krmí". Potom jsem ho potkala na jedné akci, kdy po pozdravu se se mnou najednou začal bavit. Člověk v takových chvílích jednoduše neví, co si myslet. Teď si i občas napíšeme a je vidět, jak on je zmatený. Byla už i chvíle, kdy mi z ničeho nic připomněl, co se mezi námi přihodilo a rozhodně nepsal jako kamarád. Pak ale najednou obrátil. Jakoby se sám lekl toho, co před minutou napsal. Nebojte se, snažila jsem se to brát s rezervou, ale ano, stýská se mi! Zároveň jsem nezapomněla na to, co mi před 2 měsíci napsal a je to stále "cítit ve vzduchu". Ráda bych se s ním konečně setkala a popovídala si o tom všem. Už kvůli sobě.
Také je seznámený s tím, že se na školu připravuju ve městě, kde studuje. Už se mě na to i jednou vyptával. Navíc mám problém, a to, kde přenocovat a u něj na koleji by to bylo ideální. Ale není schopný napsat alespoň: Nechceš se vidět?
V podstatě to nejsem schopná napsat ani já. (Mám jednoduše strach z odmítnutí.)
My jsme ale dvojka, že?!
Chvílemi mám pocit, že se ke mně zase přibližuje a pak, že je strašně daleko. Je to zvláštní a opravdu by mě zajímalo, co pro něj vlastně znamenám. Pokud vůbec něco? Aaach, nekonečné otázky. Promiňte. :)

Takže můj život je plný nejistot snad víc, než kdy dřív. A to nejistotu tak nemám ráda! Doufám, že nepřijde zase nějaká šílená apokalypsa (i když, všude teď dokola slyšíme o konci světa, že :D) a začne se to všechno hýbat z toho zvláštního neutrálního bodu k nějakému lepšímu. Moc bych si to přála.

Mějte krásný večer,
Nell