Říjen 2012

Všude kolem prázdno, až moc

24. října 2012 v 17:45 | Nell |  To je tak, když píšu
pojďme vyřešit nevyřešené věci
pojďme dát průchod svým opravdovým citům
pojďme zahodit staré viny
pojďme objevovat nepoznané
pojďme komunikovat...

...prosím.

ale utéct je jednodušší, že?

Byla to sranda, ale já pořád pláču

15. října 2012 v 14:17 | Nell |  To je tak, když píšu
Ano, ano, žiju. Tak nějak v rámci možností. Chtěla bych na úvod říct, že mě moc těší Vaše názory, komentáře. Ono potom má člověk aspoň trochu pocit, že na ten svůj "příběh" není tak úplně sám.

No, v té mojí "love story" se bohužel zatím nic nezměnilo. A proč píšu bohužel?! Protože to tak prostě cítím. Nevěřím, že ten náš konec je zrovna tady a teď, navíc za těch všech okolností. Jasně, je v tom všem také pořádná dávka naivity a růžových brýlí. Ale chci si nechat malou naději, alespoň prozatím. I když, už je to dva týdny od hádky a zatím se neozval. No.. a já úspěšně držím svoje ruce od klávesnice, abych nenapsala první. Ale je to boj, co Vám budu povídat. Chvílemi propadám hlubokým depresím a obrovské panice, že je to skutečně definitvní konec. Nejvíc mi samozřejmě dávají zabrat chvíle, kdy jsem sama a mám přebytek času na přemýšlení. Mám z toho všeho strach :(.

Je fakt, že teď je moje nálada asi taky trochu ovlivněná tím, že je týden a já mám školu. Snažím se to tady přetrpět jak jen to jde, ale některé hodiny jsou fakt.... no, prostě...KATASTROFA! :D :/ Alespoň pro mě, když to někoho baví, je to asi dost o něčem jiném. Brzy se ale začnu připravovat na školu jinou, a to na tu, o kterou stojím. Třeba mi to trochu zvedne náladu, i když to všechno samozřejmě bude náročné.

Taky musím říct, že mě docela štve, jak je teď všechno v mém životě stereotypní. Ale jo, abych nebyla jen pesimistická, tak o víkendu jsem viděla pár mých přátel a byl to fakt fajn večer. Chvíli se mi podařilo starosti odsunout na druhou kolej.

Jdu si udělat horký čaj a pustit si něco jako tohle...


Zkušenost není to, co se vám stane. Zkušenost je to, jak naložíte s tím, co se vám stalo.

Lžeš, lásko

7. října 2012 v 19:57 | Nell |  To je tak, když píšu
A tak si dnes dáme pár úryvků z mých textů, básniček, co já vím. Některé jsou staré, některé novější. Ale? Momentálně jsou až moc aktuální...

,...protože:

lžeš, lásko
ještě včera říkals mi
krásko

úsměv a smích došel
ozveš se?
nebo nadobro
dostala jsem košem?!

Vysoká a bílá - snad bez života?!
Jako socha, každý krásou se kochá.
A přece snad, pod krustou mrazivou,
ukryla se bolest zvláštní.
Jakýsi šíp, co zabodl se s vášní.

Protože ty krásné chvíle přece nemohly vydržet dlouho.
Vyslechla jsem si neskutečně drsné věty. Ale víte v čem je problém?! Před výčitkami prostě neutečeme. Ani on ne. Ale asi si myslí, že ano. My dva hold pravděpodobně nemáme být spolu, zároveň nevím, proč nás to k sobě tak moc táhne.. a to by stačilo tak málo - aby se chlapec rozhoupal. Jenže asi je jednodušší to v sobě zavrhnout, potlačit a být na mě jako hulvát, abych cítila nenávist. Paradox je, že jsem ten minulý týden viděla a cítila, jak je se mnou rád. Pravděpodobně se toho opět zalekl.
Teď po té hádce je asi ZASE konec?! Jakože už opravdu?! Já fakt nevím, jsem z celé situace zvláštně "otupělá"..jakoby mi to bylo jedno, i když vlastně není. V podstatě mi přijde, že se prostě za pár dní ozve, ale to se přece vůbec nemusí stát.

Hlavně: "že mě nikdy nebude mít rád, tak jako jí." Skutečně?! Tak proč jí tohle všechno byl schopný udělat?!
Omluvte prosím tenhle článek, je asi na dost pubertální úrovni :D :/. Ale potřebovala jsem o tom chvíli psát.
Takže, pokud jste dočetli až sem, tleskám vám :D. Jdu se dál vyrovnávat s tím mým zvláštním životem a také se slovy, co mi napsal. Někteří lidé si neuvědomují, jak se i jedním slovem dá ublížit. A to sakra hodně.

Když miluješ dvě osoby, vyber si tu druhou. Protože, kdyby jsi skutečně miloval/a tu první, nikdy by jsi se nezamiloval/a do druhé.