O lásce

21. července 2012 v 17:01 | Nell |  To je tak, když píšu
Ano, já vím. Tohle je takové věčné téma, že?! Ale láska je prostě součást našich životů. Jenže jak se vlastně pozná?!

Strašně často nad tím přemýšlím, protože mám někdy chuť to definovat. Popsat, co pro mě láska k někomu znamená.
A jak jí tedy vlastně vnímám? Prožívám už nějakou dobu velmi zvláštní "vztah", který by se skoro mohl nazvat nešťastnou láskou. Těžko vám to dá nějaký smysl, já vím, ale proč se trochu neobalit tajemstvím, že?! :)
Co ale můžu s určitostí konstatovat? Jsem zamilovaná. Mám ráda, když mě oslovuje tak, jak mě neoslovuje nikdo jiný. Mám ráda náš společný humor. Miluju ten pocit, který mi proběhne tělem, když si na něj vzpomenu a miluju všechny ty naše bláznivé zážitky.

Podle toho, jak jsem to zatím popsala to zní jako něco naprosto ideálního. Ale bohužel. To, jak moc mě tento vztah naplňuje, tak zároveň mě stejnou mírou ubíjí. Chtěla bych už taky jednou být normálně zadaná a neničit se. Ale nedokážu to utnout. Tenhle člověk mi změnil můj život, můj svět a možná trochu změnil i mě samotnou. Neříkám, že ve všem pozitivně, ale co vím jistě? Nechci ho ztratit, protože by to pro mě byla velká ztráta. Smutné na tom je, že ta ztráta se ale asi neodvratně blíží. Všechny události nasvědčují tomu, že budeme studovat hodně daleko od sebe. A přes to prostě asi nejede vlak. Možná je na jednu stranu hloupé, když na to takhle začínám rezignovat, vždyť jsme spolu nikdy ani pořádně nechodili, ale na druhou bych to chtěla změnit a nepřijít o něj. Třeba se už ale nemáme dál potkávat a nemáme mít protkané životy. Kéž by to ale bylo jinak.

Co jsem chtěla tímto článkem říct je, že si myslím, že zamilovanost a lásku každý vnímá jinak. Můžete mít úplně odlišné pocity než já, ale přesto jste také zamilovaní. A který pocit je podle mě stejný? Nedovedete si bez toho člověka představit život. Ale důležité je, nezapomínat na sebe a žít taky ten svůj. Já sama někdy na sebe zapomínám. Chtěla bych už být šťastná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 22. července 2012 v 14:33 | Reagovat

jak to tak čtu, asi jsme na tom docela podobně. s tím rozdílem, že já s tím už chci něco udělat. buď náš "vztah" někam posunout, nebo si vyjasnit pravidla, nebo na něj prostě zapomenout (poslední možnost). a zatím se mi nedaří nic z toho...

2 El El | Web | 22. července 2012 v 20:28 | Reagovat

Páni, tenhle článek mě docela rozesmutnil, mrzí mě, co se ti teď děje... já sice zažila s láskou jiné starosti, než ty, ale sama moc dobře vím, jak city ke klukům umí být zlé, zákeřné a pekelně bolet. Sama za sebe ti mohu říct, že nečinnost či stálé oddalování toho okamžiku, kdy si promluvíte, není rozhodně dobře. Já to oddalovala tak dlouho, že sem nakonec už žádnou možnost k hovoru nedostala, takže  být na tvém místě, co nejdřív bych si s ním promluvila. Je těžké vymyslet přesně co říct a asi to nejde, já bych prostě popsala své pocity, tvá přání, tvé obavy  a uvidíš, jak se to vyvrbí. Moc ti držím palce! :)

3 expect expect | Web | 25. července 2012 v 23:38 | Reagovat

neštastnou lásku já dobře znám ale velký rozdíl je zamilovanost a milovat podle mě je to podstatný rozdíl ale to ty v článku neřešíš  :) i já jsem neštastně zamilovaná teda alespon si myslím že jsem boužel nevím co chce on a zjistit se to ani nehodlá jen vím to že si stále a dokola jen ubližuji ale pak když příjde ta krátká chvilka mám stejné pocity jenom že já vim že vztah s danou osobou mít nikdy nemůžu a ani bych snad nechtěla to je na tom to nejhorší

4 Deniska Deniska | Web | 26. července 2012 v 0:12 | Reagovat

Akoby som si ja želala aspoň jeden deň naňho nemyslieť. že je odemňa tak kurevsky ďaleko,ale vlastne houby veď je len v susednom meste,lenže ja tam mám zákaz od mamy. úplne ma to vyžeria.láska je pekná,ale len do miery kedy  ti z nej nezačne šibať.

5 Creencia Creencia | Web | 27. července 2012 v 18:19 | Reagovat

Nešťastnou nebo jednostrannou lásku znám moc dobře.... před rokem a kousek jsem zažila to největší zklamání, poprvé jsem zažila něco, čemu se říká zlomené srdce a dostávala jsem se z toho snad třičtvrtě roku.Souhlasím s tím psoeldní,m co píšeš, že by člověk neměl zapomínat i na sebe. Ten dotyčný se kě mě choval jako ke kusu hadru a já zaslepená lásou jsme si to nechala líbit. Dokud pohár trpělivosti nepřetekl...
A co pro mě znamená láska? Když o toho druhého mám větší strach než o sebe, když na něj pořád myslím a mám motýlky v briše pokaždé, když vysloví moje jméno nebo se usměje... Když si rozumíme beze slov, když si můžeme věřit :)
Jo a taky věřím na lásku na první pohled :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama