Červenec 2012

Jsem...

29. července 2012 v 23:54 | Nell |  To je tak, když píšu
...věčně vysmátá, bez větších starostí, neustále používám ironii a ráda si ze srandy do někoho rejpnu, jo a topím se v záplavě těch skutečně nejúžasnějších nápadníků. V podstatě si z ničeho nic nedělám a žiju si vyloženě spokojený život.

O lásce

21. července 2012 v 17:01 | Nell |  To je tak, když píšu
Ano, já vím. Tohle je takové věčné téma, že?! Ale láska je prostě součást našich životů. Jenže jak se vlastně pozná?!

"Kamarádi"

17. července 2012 v 23:17 | Nell
Pokud jsme jen kamarádi, tak proč vím jak chutnají tvé polibky?

/Také mám občas právo na výkřik do tmy, ne?!/
Krásnou dobrou noc všem.

Lidé

12. července 2012 v 21:07 | Nell |  To je tak, když píšu
Za svůj život neustále potkáváme různé lidi.
Když jdu po ulici, míjím mnoho kolemjdoucích, kterých si ani nevšimnu, s některými navážu oční kontakt, někoho si více prohlédnu, protože má třeba zajímavé oblečení. Celkově mě baví pozorovat ostatní. (Že by lehká úchylka?! :D) Potom mám samozřejmě spoustu známých, kamarádů. V poslední době se ale točím spíš kolem zklamání. Zjistila jsem, že "pro dobrotu, na žebrotu" skutečně platí a že se nikomu nedá věřit. Nerada bych, aby to teď znělo jako klišé, píšu to proto, že jsem si to vyzkoušela na vlastní kůži v přehnané míře - nic příjemného. Na druhou stranu je pravda, že když se někdy až moc "dusíme" svým problémem, je potřeba se s někým podělit. Jenže přes všechna možná zklamání v každém vidím jen zradu, takže...co pak s tím, že?!

Potom je další typ lidí, a to jsou ti, kteří vám změní život. Za svojí existenci už jsem pár takových potkala, ať už to byli kamarádi nebo někdo více bližší. Momentálně (lépe řečeno už nějakou dobu) někdo takový, co mi mění a možná i lehce ovlivňuje život, je. S tímto člověkem jsem prožila spoustu zvláštních, krásných, ale i strašně utrápených chvil. Asi jste si mě teď představili jako slečnu ve vztahu. Ale není to tak. Není to vztah v pravém slova smyslu, je to "příběh", který momentálně nejde úplně přesně specifikovat. Do budoucnosti se to netváří moc dobře, protože v poslední době je to dost, řekněme - jednolité - ve špatném slova smyslu. Jenže po čase si prostě uvědomíte, že ztratit takového člověka by byla velmi velká ztráta ve vašem životě. Je vůbec ještě naděje, že se to zlepší? To mě také přivádí k myšlence, zda existuje osud. Ale o tom třeba zase jindy.

Dostaneš-li naději, uvěříš všemu.

Lhostejnost

9. července 2012 v 9:09 | Nell |  To je tak, když píšu
"Opak od lásky není nenávist, jak se všichni domnívají, ale lhostejnost. Když vás člověk nenávidí, stále se o vás jistým způsobem zajímá, ale není nic horšího, než když jste někomu lhostejní - už vás vyřadil ze svého života a víc vás nepotřebuje."